tag:blogger.com,1999:blog-35801137391944701932024-03-13T04:08:28.362-07:00ਮਿੰਨੀ ਕਹਾਣੀ ਲੇਖਕਇਸ ਬਲਾਗ ਦਾ ਉਦੇਸ਼ ਪਾਠਕਾਂ ਨੂੰ ਮਿੰਨੀ ਕਹਾਣੀ/ਲਘੂਕਥਾ ਦੇ ਲੇਖਕਾਂ ਅਤੇ ਉਹਨਾਂ ਦੀਆਂ ਮਹੱਤਵਪੂਰਨ ਰਚਨਾਵਾਂ ਬਾਰੇ ਜਾਣਕਾਰੀ ਦੇਣਾ ਹੈ । <br>
ਸ਼ਿਆਮ ਸੁੰਦਰ ਅੱਗਰਵਾਲਸ਼ਿਆਮ ਸੁੰਦਰ ਅਗਰਵਾਲhttp://www.blogger.com/profile/16740392528197782110noreply@blogger.comBlogger2125tag:blogger.com,1999:blog-3580113739194470193.post-28539096482821719982009-04-26T22:01:00.000-07:002009-05-01T05:51:14.158-07:00ममता<div><span class=""></span><br /><span class=""><strong><span style="color:#6600cc;"></span></strong><span style="font-size:130%;color:#6600cc;"><strong>जंग बहादुर सिंह घुम्मन<br /></strong></span><br /><br /><span style="color:#6600cc;">वृद आश्रम में करीब पैंसठ वर्ष की एक औरत को उसका बेटा दाखिल करवा गया था । रब्ब जैसा मैनेजर उसे सहारा देता हुआ एक कमरे तक ले गया ।<br />“यह चारपाई-बिस्तर आपके लिए है, मां जी । आपको यहां घर जैसी सुविधा मिलेगी । फिर भी ’गर किसी चीज़ की ज़रूरत हो तो बता देना ।”<br />बेबस मां ने आसपास व दूसरे बिस्तरों पर अपने जैसी ही कुछ अन्य अंतिम सांस लेती औरतों को कमज़ोर निगहों से देखा । धीरे-धीरे बड़े ध्यान से चारपाई पर बैठते ही आह भरते दिल की बात कही, “बेटा, ’गर कर सकता है तो बाज़ार से मुझे एक खिलौना गुड़िया ला दे, छोटे बच्चे जितनी ।”<br />“ वह क्यूँ माँ जी, यह उम्र आपकी खिलौनों वाली है ?”<br />“ बेटे, घर पर पोती है मेरी । उसके बिना मैं रह नहीं सकती । बहुत लगाव है मुझे उससे । बेटे ने तो घर से निकल दिया । पोती की जगह खिलौने को गोदी में उठा लिया करूँगी, साथ लिटा लूंगी, दिल लगा रहेगा बेटा मेरा ।” <img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5329233921363149186" style="DISPLAY: block; MARGIN: 0px auto 10px; WIDTH: 200px; CURSOR: hand; HEIGHT: 202px; TEXT-ALIGN: center" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg-MpndthNzYcIOMtwJ8Z66Wm1Y4YgLelDGdXLj2eFQVf_MucLJG1CPV7C4-e0O3KdmVOhNRPAeQdOVFOX3gX-yG6JXhYeFaFKy5RTFDOz-rj8ZRc5U0aE_rLF8Ig2eU1xEX4nQvuYosG0n/s200/DSC00042.JPG" border="0" /><br />और यह कहते मां सुबकने लगी ।<br />-0-</span></span></div>ਸ਼ਿਆਮ ਸੁੰਦਰ ਅਗਰਵਾਲhttp://www.blogger.com/profile/16740392528197782110noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-3580113739194470193.post-13066943782015042322009-02-04T03:16:00.000-08:002009-04-26T22:17:17.794-07:00ਸਾਂਝਾ ਦਰਦ<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEha-BonPeVM89JkLUx9TqH_0z_5ooxXXKtieQuYP4Yyl-JG1gtB0yejYp-mBtb1dGt4DYF7VqRMFHwK8yD0PU_EyQ2B2QXqghITeKbb-aBhPEjdWUH2fjXCzuiuPC9vH_s_853AIol0orpH/s1600-h/Sham_Sunder_Agarwal.jpg"><img id="BLOGGER_PHOTO_ID_5298911930192597586" style="FLOAT: left; MARGIN: 0px 10px 10px 0px; WIDTH: 73px; CURSOR: hand; HEIGHT: 93px" alt="" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEha-BonPeVM89JkLUx9TqH_0z_5ooxXXKtieQuYP4Yyl-JG1gtB0yejYp-mBtb1dGt4DYF7VqRMFHwK8yD0PU_EyQ2B2QXqghITeKbb-aBhPEjdWUH2fjXCzuiuPC9vH_s_853AIol0orpH/s320/Sham_Sunder_Agarwal.jpg" border="0" /></a><br /><br /><div align="left"> <a href="http://aarsivartak.blogspot.com/search/label/ਸ਼ਿà¨à¨®%20ਸà©à©°à¨¦à¨°%20à¨
à¨à¨°à¨µà¨¾à¨²" rel="tag"><strong><span style="font-size:180%;">ਸ਼ਿਆਮ ਸੁੰਦਰ ਅਗਰਵਾਲ</span></strong></a><strong> </strong></div><div align="left"><strong></strong> </div><strong><div align="left"></strong><span style="font-size:130%;">ਉਹ ਬੋਲੀ, “ ਨਾ ਪੁੱਤ, ਨਾ ਧੀ । ਮੇਰੇ ਤਾਂ ਕੋਈ ਔਲਾਦ ਨਹੀਂ ।”<br />ਪੱਤਰਕਾਰ ਬੋਲਿਆ, “ ਤੁਹਾਨੂੰ ਗ਼ਮ ਤਾਂ ਹੋਵੇਗਾ ਪੁੱਤਰ ਨਾ ਹੋਣ ਦਾ । ਪੁੱਤਰ ਹੁੰਦਾ ਤਾਂ ਅੱਜ ਤੁਸੀਂ ਇਸ ਬਿਰਧ ਆਸ਼ਰਮ ’ਚ ਨਾ ਹੋ ਕੇ ਆਪਣੇ ਘਰ ਹੁੰਦੇ ।”<br />ਬਜ਼ੁਰਗ ਔਰਤ ਨੇ ਥੋੜੀ ਦੂਰ ਬੈਠੀ ਇਕ ਦੂਜੀ ਔਰਤ ਵੱਲ ਇਸ਼ਾਰਾ ਕਰਦੇ ਹੋਏ ਕਿਹਾ, “ਉਹ ਬੈਠੀ ਮੇਰੇ ਨਾਲੋਂ ਵੀ ਦੁਖੀ, ਉਹਦੇ ਤਿੰਨ ਪੁੱਤ ਨੇ । ਉਹਨੂੰ ਪੁੱਛ ਲੈ ।”</span></div>ਸ਼ਿਆਮ ਸੁੰਦਰ ਅਗਰਵਾਲhttp://www.blogger.com/profile/16740392528197782110noreply@blogger.com0